Založit webové stránky nebo eShop
 

Pamětihodnosti

                                                                       Pamětihodnosti obce 

 

 

                                                                  Smírčí kříž
 
Nejstarší zachovalou památkou obce Hrušovany u Brna je smírčí kříž. Komu postavili náhrobní kámen v roce 1595 v trati zvané Brlohy, není známo. Mohl to být velitel vojenské skupiny ze Slezska. V době, kdy vzrůstaly útoky a nájezdy Turků, Tatarů a Uhrů na naše území a naši lidé nebyli schopni ubránit hranice, najímali tehdejší vládcové na Moravě vycvičené vojenské skupiny ze Slezska jako žoldnéře, kteří byli umísťováni na tehdejších hranicích a měli za úkol bránit hranice proti loupeživým nájezdům nepřítele na Moravu. Velitel některé žoldnéřské skupiny, podle vyrytého jména na kameni –
                     
Rytíř Hans REWBAW z TAEMITZ
 
mohl být při některém střetnutí s Turky na hranicích raněn, nebo onemocněl a jeho vojáci ho dopravovali domů do Slezska. U Hrušovan ale skonal. Že to byl významný člověk, svědčí to, že při těžbě písku nebyly v okolí náhrobku nalezeny žádné pozůstatky mrtvého. Jeho družina asi nebožtíka dopravila domů. Rodina nechala poté na místě smrti postavit náhrobek s nápisem.Toto jsou pouze dohady, jak vysvětlit původ náhrobku. Při těžbě písku byl kámen přemístěn mimo pískovnu.
Před mnoha lety se snažili hrušovanští občané L.Rotter a L.Uminský vyluštit nápis na kameni. Německý nápis zněl:  
 
HANS                                              Český překlad:   HANS
REWBAV R. VON                                                       REWBAV R. (rytíř) z
TAEMITZ     AM ABEND                                         TAEMITZ VEČER
 S. MAT THE                                                            NA SV: MATĚJE (24.února)    
ANNO DNI                                                                LÉTA PÁNĚ
MDXCV                                                                       1595
 
Smírčí kříž je evidován v centrálním registru jihomoravského kraje, okresu Brno – venkov:
Číslo: 1857
Rozměry: 99 x 50 x 25 cm
Popis: přechodný typ mezi křížem a křížovým kamenem s latinským křížem a šestiřádkovým nápisem.
V nemovitých kulturních památkách je smírčí kříž evidován pod číslem 0719.
 
 
Smírčí kameny
 
Smírčí kříže a kameny jsou svědkové z oblasti právního řádu, který bychom dnes označili jako trestní právo. To, o čem dnes rozhoduje soud, se kdysi řídilo docela jinými pravidly. Jeden a tentýž zločin mohl být posuzován různě. Šlo-li o mord či loupežné přepadení, snažili se pozůstalí často pachatele vypátrat a potrestat sami. Pokud bylo pátrání úspěšné, mohli spolu obě strany sepsat takzvanou smírčí smlouvu, v níž bylo zpravidla stanoveno, co musí pachatel zaplatit a vykonat do určitého data. Po uzavření takové smlouvy nesměl být pachatel zatím dále trestán. Byla to pro něj určitá naděje, odklad  –  a zároveň jistota pro pozůstalé, že pachatel smlouvu ve vlastním zájmu splní.
 
 
Hrušovanská pověst 
 
Na hrušovanských Brlozích stojí v poli veliký, zhruba do kříže otesaný kámen. Je na něm vyznačen rok 1595, ostatní je nečitelné. Zahynul prý tam v boji jakýsi cizí důstojník.
Dlouho tam stál ten pomník. Jednou se u něho při oračce zastavil sedlák, majitel toho pole, a povídal si:
„Jen mi tu zavazí, a doma nemám kloudného prahu.“ Na večer si sedlák odvezl kámen domů a nazítří už měl přede dveřmi nový kamenný práh. Měl radost ze svého nápadu.
V noci měl sedlák neklidný spánek a ráno byl celý nanic. Ani do práce se mu nechtělo. Další noci byly ještě horší. Ve snách viděl cizího důstojníka se sepjatýma rukama a jako by ho slyšel:
„Proč mi nedopřeješ v cizí zemi svatého pokoje? Vrať kámen na můj hrob!“Tak prý se mu voják zjevoval noc co noc.                                                                                                                                                                             
"Co je ti?“ptala se po několika dnech sedláka jeho žena.
„Jsi celý nesvůj a nemluvíš, co tě trápí?“
„Ten kámen z Brlohu mi souží svědomí“.
K večeru sedlák zapřáhl a vezl kámen na pole, kde býval.
Snad už budu mít pokoj,“ vzdychl si. A měl.
Starý památník stojí na hrušovanském Brlohu dodnes. /zapsal Čeněk Krejčí /
                                                                                                                                                           
                     
 Smírčí kříž u cesty v Brlohách 70.léta min.stol.                  Dnešní podoba smírčího kříže                          Pohled od smírčího kříže do staré pískovny.  
 
 
 
 
 
                                                  Dům Viktora Bauera – Loosova vila
 
 
V Hrušovanech u Brna byl dostavěn v roce 1918 obytný dům ředitele cukrovaru Viktora Bauera. Jednopatrová budova volně stojící v zahradě obdélníkového půdorysu s rovnou střechou – jedna z raných staveb Adolfa Loose. Měla typickou prostorovou dispozici s halou, obloženou táflováním, z níž vede schodiště do patra, s terasami přístupnými z ložnic v patře a s terasou zahradního průčelí. A.Loos pravděpodobně navrhl i původní zařízení do- mu. V původní jídelně byly zdi obloženy mramorem až po figurální vlys pod římsou. Dům patří u nás k nejranějším příkladům domu s plochou střechou a je snad vůbec prvním projevem avantgardní architektury na našem území. Společně s budovou cukrovaru se jedná prakticky o jediné dochované Loosovy stavby na Moravě, které jsou evropsky známé.
Dům byl upravován před rokem 1945 – vnější schodiště na bočním průčelí.
Až do roku 1968 se vila dochovala v poměrně neporušeném stavu. Jeho přízemí bylo sice částečně upraveno pro potřebu lékařských ordinací n.p. Svit a patro rozděleno na dvě bytové jednotky. V roce 1968 byla tato vynikající památka moderní architektury poničena. Mimo necitlivé zásahy v interiéru byla vila znehodnocena zastavěním terasy a v roce 1987 trojbarevnou tvrdou omítkou.
Firma Botex,  vlastník domu, byla od roku 1997 v likvidaci a neměla prostředky na údržbu a budova chátrala. Po několika letech byla útočištěm bezdomovců a squtterů. Vnitřek domu byl poničen. Dnes je dům ve vlastnictví soukromé osoby.  Vila je jedinou památkou, chráněnou funkcionalistickou stavbou v okresu Brno – venkov a je veden v kulturních nemovitých památkách pod číslem 7082.                                                 
Loosova vila před úpravou v 70.letech min. stol.                  Loosova vila dnes                                                                                                                  
 
 
 
                                                              Cukrovar
 
 
  Stavba původní budovy cukrovaru byla započata v roce 1881 na pozemcích místních rolníků. Objekt stavěl stavitel Jelínek ze Židlochovic. Dokončena byl o rok později – v roce 1882 a patřil mezi největší na Moravě. Továrna od svého založení byla rafinerií pod jménem „Rohrbacher Zuckerrafinerie Akc. Geselschaft“ se značkou“ R. Z. R.“ Akciový závod měl pět podílníků a ředitelství ve Vídni.
Kolem roku 1900 se v továrně zpracovalo denně 2100q surového cukru, z něhož se vyrobilo 1950q bílého cukru. Pracovalo  zde 700 dělníků a 20 úředníků po šest měsíců. Za hranice se vyvezlo 100 000q cukru.
Dne 11. listopadu 1915 v 16.00 hod. vypukl oheň v oddělení hrušovanské rafinerie, kde se mele cukrová moučka a rychle se šířil. Podařilo se omezit požár na výrobní budovu , která celá lehla popelem. Skladiště se zásobami cukru a ostatní vedlejší budovy byly zachráněny. V této době stál v čele akc. spol. hrušovanské cukerní rafinérie dr. Viktor Bauer, jehož rodina vlastnila většinu akcií rafinérie. Za I.sv.války získal Viktor Bauer ke spolupráci Adolfa Loose,  pro něhož architekt navrhl plány cukrovaru a rodinného domu. Bez udání pramenů se uvádí, že Adolf Loos stavěl od r. 1916 novou hlavní budovu cukrovaru. Bohužel, ke stavbě se nedochoval žádný plán ani písemný materiál. Autorství (jen průčelí ?) by snad mohla spolehlivě vyřešit poznámka „nach Planän von Loos“ (dle Loosova plánu), napsaná Loosovou rukou na pohlednici s vyobrazením budovy. Obě stavby, ačkoliv jinak zcela rozdílných funkcí, měřítka a technologie, měly něco společného. Pravidelný řád jim vtiskla naprostá symetrie vnější architektury, přecházející u cukrovaru ke klasicizující monumenta- litě. U budovy cukrovaru bylo na základě možností předpjatého betonu užito značných rozponů  k uvolnění dispozice a kompletní elektrifikaci umožnila vlastní elektrárna.
Ke stavbě cukrovaru bylo použito písku a štěrku z písečných lomů v trati Svobodný, kam byla položena úzkokolejná dráha. Na stavbě pracovalo 600 válečných ruských a srbských zajatců. Podle starších pramenů stavěla cukrovar vídeňská firma. Čtyřpodlažní budova s novým strojním zařízením se stala nejmodernějším cukrovarem v českých zemích.  
V roce 1926/27 bylo zpracováno 218 497 q surového cukru při denním zpracování 4 700 q. Bílého zboží bylo vyrobeno 190 844 q. Byl to cukr krystalový, moučka, kostky a cukrové homole. Do ciziny se posílalo 200 – 300 tisíc q cukru (Rakousko, Švýcarsko i do zámoří). Kampaň v novém cukrovaru trvala 6 – 12 týdnů a pracovalo zde  661 mužů a 462 žen. Z tohoto počtu bylo 105 stálých pracovníků a 20 úředníků. Před kampani v roce 1928 rafinérie zastavila práci a byla uzavřena z důvodu počátku světové hospodářské krize.
Po obsazení republiky německými vojáky byl v cukrovaru německý vojenský sklad potravin, látek a výstroje. Po II.sv.válce zde byly zřízeny různé podniky, provozovny (Moragro, Jihm.Prefa, Dřevařské závody). V roce 1957 byla budova předána do užívání n.p. Svit Gottwaldov. O rok později zde začala výroba kožené a textilní obuvi. Závod se rychle rozrůstal a v roce 1986 zde pracovalo 2 025 pracovníků a bylo vyrobeno 10 634 000 párů obuvi. Výroba byla ukončena v roce 1998. Dnes budovu využívají různé provozovny a rovněž jsou zde skladové prostory.
 
 
 
                                                          Kamenný kříž
 
Dne 6.července 1771 byla v Hrušovanech a celém okolí velká bouřka s krupobitím, která zničila celou úrodu. Na paměť tomu koupili hrušovanští kamenný kříž od židlochovického sochaře  Jana Šterna. Jmenovaný sochař měl tento kříž zřejmě připravený pro některou německou vesnici. Ta o objednaný kříž nejevila zájem, proto tento dostali hrušovanští občané. Kříž měl původně německý nápis na čelní straně:
„IHR alle dier auf dem Weg vorübegehet merket und sehet ob agend ein Schmerzen sie Gleich meinem Schmerz 1781.“
Český překlad:
Vy všichni, kteří půjdete na cestě kolem si všimnete a uvidíte, jestli nějaká bolest se rovná mé bolesti 1781.                    
 
Na zadní stranu kříže nechali hrušovanští vyryt nápis:
„Dne 6.juli hrušovanským, hunkovským, žabčickým, přísnotickým, nosislavským, židlochovským potlouklo. ÓP. Ježiši chraň nás od takového neštěstí.“
Neštěstí bylo tak veliké, že kníže Ditrichštejn dekretem ze dne 2.ledna 1782 povoluje obci přibické, hrušovanské, hunkovské a žabčické docela zvláštní milosti a s ohledem na to, že žadatelé utrpěli škody krupobitím, aby vrátili vypůjčené obilí až z příští sklizně.
 
                       
Kříž z roku 1781                                 Za křížem býval v minulosti hřbitov
 
 
 
 
 
                                                                   Radnice
Hrušovany měly radnici od nejstarších dob. První písemná zmínka o ní je z roku 1548 v urbáři pánů z Meziříčí. Hlavním zdrojem příjmů obce byl obecní šenk na radnici. Podle privilegia z roku 1563 se na radnici mohlo svobodně šenkovat víno. V těžkých dobách třicetileté války kupuje roku 1638 Hrušovany Šimon Kretzer ze Schönsberka na Velkých Němčicích. Na zřejmě opuštěné a zničené radnici staví tvrz s klenutými chodbami a tmavými místnostmi. Ve zdi byly zazděny okovy pro provinilce, kteří si zde odpykávali trest. Tuto tvrz však v bouřlivých dobách nedostavěl. V roce 1729 dala obec radnici opravit. V roce 1771 bylo pro potřebu školní výuky upraveno první patro radnice na školní učebnu a byt pro učitele. V 80.letech 19.století si hrušovanská mládež za přispění svého učitele Aloise Mrštíka vybudovala jeviště a hrála divadlo. Na radnici se slavily hody, ostatky a jiné zábavy.
 V roce 1899 obecní rada připravovala úpravu radnice. Po dohodě obecní rady bylo v roce 1901 rozhodnuto starou radnici zbourat a postavit novou. Byla přijata nabídka stavitele Karla Jirusche a za cenu 14 000 zlatých byla stavba dokončena v říjnu téhož roku. V roce 1947 byla ukončena činnost hostinství, která zde byla od nepaměti. V roce 1954 bylo rozhodnuto opravit stávající budovu MNV. Opravu provedl okresní stavební podnik v Židlochovicích. V letech 1973 – 75 provedla provozovna Dřevospoj Hrušovany rekonstrukci zasedací a obřadní místnosti MNV. Zastupitelstvo se rozhodlo řešit nevyhovující stav celé budovy radnice a v roce 2004 přikročilo k rekonstrukci.                                                                                                                                                                                                                   
Nová radnice postavená v roce 1901. Foto 1936                  Radnice v roce 2009 
 
 
 
                                                                                                           Škola
 
 
Místní škola, postavená v roce 1858 již ke konci 19.století nestačila pojmout velké množství žáků, třídy byly přeplněné. V roce 1890 měla vesnice 1259 obyvatel a dvoutřídní školu navštěvovalo 232 dětí. Stavební místo pro stavbu nové školy bylo zakoupeno od velkostatku židlochovického za cenu 3 156 zlatých. Plány na čtyřtřídní školu vyhotovil stavitel Karel Jirusch ze Židlochovic, který i školu postavil v roce 1892 nákladem 31 104 zlatých. Na stavbu školy si Hrušovany půjčily od I.Moravské spořitelny, uvedená částka byla splacena v roce 1899. Nová budova byla opatřena věžními hodinami a větrnou harfou.
V roce 1936 byla v období letních prázdnin provedena přístavba druhého patra školní budovy. Kolaudace proběhla ke konci téhož roku. Celková úhrada stavby činila 207 460 korun. Ministerstvo školství a národní osvěty svým výnosem z 26.února 1937 vyhovělo žádosti obecní a školní rady o pojmenování školy na „Masarykova obecní škola v Hrušovanech u Brna“.
Na učitelské místo do uvedené školy nastoupila v roce 1893 Helena Vašková, sestra Petra Bezruče. Učila zde až do roku 1911. Na školní budově byla umístěna 7.března 1990 pamětní deska. Nápis na ní připomíná pobyt T.G.Masaryka v Hrušovanech v roce 1882. Původně byla tato deska umístěna na domě č.21 (tento dnes již neexistuje), kde T.G.Masaryk pobýval u svých rodičů. Školní budova prošla v roce 1971 – 72 rekonstrukcí v celkové částce 300 000 korun. V roce 2004 proběhla přístavba školní jídelny a tělocvičny v celkové částce 20 018 953 korun.
 
                                     
První škola postavená  postavená           Nová škola postavená 1892                                  Dnešní podoba školy                      
 
 
 
                                                                    Nádraží
 
Se stavbou nového nádraží bylo započato v roce 1871. Původní nádraží stávalo u bývalé výtopny, byla to jen malá budka,  kde od 1.srpna 1858 železniční zřízenec začal prodávat lístky – ten den byla zahájena v obci železniční osobní doprava. Nová budova byla slavnostně otevřena v roce 1872  a nádraží  rozšířeno na tři koleje a nákladní dopravu. Na nádraží byla postavena slavobrána, na radnici se podávalo tolik vína, že se napil každý, kdo přišel. Kdo platil, nikdo nevěděl. Stavbu navrhl a stavěl Jirusch, otec stavitele K. Jirusche. V roce 1888 byla budova zvětšena o jedno patro.
Na podzim 1894 se začala stavět místní dráha (lokálka) do Židlochovic. Určitě na popud cukrovaru, který tak mohl z cukrovaru v Židlochovicích přivážet do hrušovanské rafinerie zpracovaný surový cukr. V roce 1895 byla lokálka dokončena a stala se tak první lokální dráhou na úseku Brno – Břeclav.
Železniční stanice nesla původní název Hrušovany na Moravě, od roku 1920 se jmenovala Židlochovice – Hrušovany, od roku 1925 je konečný název Hrušovany u Brna.
 
          
 
 
 
                                                                     Železniční most 
 
 
Již od června 1839  začal provoz na “ Severní dráze císaře Ferdinanda“ v úseku Vídeň – Brno. Za nerušeného provozu se rozpoutala  5.srpna odpoledne v Hrušovanech a celém okolí bouře s průtrží mračen, která trvala celou noc. Největší škody napáchala v okolí Hrušovan. Brněnské noviny psaly:
Největší škody napáchala tato živelní pohroma na železnici. V okolí Hrušovan se podél železničního náspu dva sáhy (asi 4 m) vysokého vzedmuta voda do výše jednoho sáhu a v bezprostřední blízkosti Hrušovan strhla zděný dvaapůl sáhu široký most. Síla vodního proudu byla tak mocná, že ač byl tento most pevně vystavěn z cihel a kamene, rozmetala jej voda tak, že po něm nezbyla ani stopa. Dokonce i jeho základy byly do hloubky vymeteny a cihly rozházeny daleko od náspu. V samotném náspu, jenž je v patě  sedmnáct sáhů (32m) široký, vznikla trhlina v délce téměř 25 sáhů (asi 47m). O tom, jak velikou sílu musela mít dravě se valící voda, svědčí i to, že vyvrátila staré vrby z kořenů a pronesla je tímto otvorem.
Doprava byla přerušena na necelé dva měsíce a prozatím zřízena náhradní doprava povozy. Bylo dohodnuto, že místo strženého mostu s jedním obloukem o světlosti pěti metrů postaví železniční společnost nový zděný most o třech obloucích, každý o světlosti devíti metrů. Most byl hotov 28.září a provoz na železniční trati Vídeň – Brno o den později.
Při rozšiřování trati na dvojkolejnou v roce 1936 byl most upraven a zároveň byl zasypán jeden z oblouků směrem k hřbitovu. Dodnes se okolí kolem most uchoval název U tří mostů.
          V roce 1999 byla ukončena modernizace železničního koridoru Brno – Vranovice. Na most a železniční podjezd byla upevněna tabulka s letopočtem roku opravy – 1998, i když podjezd i most byly vybudovány v letech 1936 a 1839 – a to na tabulkách chybí.
 
                    
  Obrázek k. Ryšánka původního mostu s třemi oblouky       Úprava mostu v roce 1936                                         Železniční most dnes
 
 
 
 
                                                                        Hřbitov  
 
 
Do  Hrušovan koncem století, díky otevření cukerní rafinerie, přicházelo mnoho nových obyvatel. Tehdy občanům sloužil starý hřbitov postavený v roce 1764. Pomalu přestával sloužit svému účelu. Bylo nutné se poohlédnou po novám místě posledního odpočinku hrušovanských občanů.
Při hledání nového hřbitova v roce 1885 přicházely v úvahu tři místa. Na Nivě v místě, kde dnes stojí Fischův dům, v trati Dlouhé díly (Lejtně) u Unkovic nebo místo za železnicí. Přes různé urgence, výhružky úřadů se ale nový hřbitov nestavěl. Radní celých šest let nechtěli přistoupit na vysokou cenu pozemků, za kterou jim rolníci byli ochotni půdu prodat. Cena za jeden sáh byla opravdu vysoká - 3 zlaté. V Brně při stavbě ústředního hřbitova stál jeden sáh pozemku 1,90 zlatých. Konečně v roce 1891 byla vyměřena plocha 600 sáhů za železnicí a v srpnu provedl zednický mistr J. Horák ze Židlochovic podle plánů Jindřicha Caesara z Neslovic. Stavba stála 3 141 zlatých a s koupí pozemků obec zaplatila dohromady 7 000 zlatých. První pohřeb se zde uskutečnil v lednu 1892. Cesta na hřbitov vedla ulicí Havlíčkovou kolem domu 191 a uličkou přes železniční trať. Dnešní cesta ke  hřbitovu byla upravena až po výstavbě železničního podjezdu v roce 1936. V letech 1955-61 Místní národní výbor svépomocí hřbitov opravuje a rozšiřuje. Poslední úprava hřbitova začala v roce 2001.
 
 
                
Hřbitov z roku 1891                                                                                                           Dušičky na hřbitově v roce 2009
 
 
 
 
                                                                        Pomníky
 
 
 Pomník padlým hrušovanským občanům za I. sv. války
 
 Na památku padlým hrušovanským občanům v I.sv. válce se obecní zastupitelstvo rozhodlo, postavit pomník. Už v roce 1916 byla vyhlášena sbírka a vybráno bylo 1 000 korun. Obec přidala 3 400 korun. V roce 1919 se rušil starý hřbitov, bylo rozhodnuto na jeho místě v malém upraveném parku postavit pomník. Byla na něm vyryta jména dvaceti padlých občanů Hrušovan v I.sv. válce. Po druhé světové válce byla k pomníku přidána deska se jmény šesti padlými místními občany. 
 
 
     
 
 
 
 
                Pomník padlých sovětských vojáků za II. sv. války
 
V osvobozených  Hrušovanech v roce 1945  zdravotní služba zřídila v místní škole, sokolovně i v sále hostince polní ošetřovny. Zde se soustřeďovali ranění z bojové linie u Rajhradu i Ořechova. V místním parku bylo dočasně pohřbeno 17 sovětských vojáků, kteří zemřeli v důsledku zranění. Ke konci roku 31.prosince 1945 byli vojáci po exhumaci převezeni na společné čestné pohřebiště sovětských vojáků do Ořechova. K uctění jejich památky byl v parku postaven pomníček. V dubnu 1985 by odhalen nový pomník, na kterém bylo  uveřejněno čtrnáct jmen padlých vojáků ze sedmnácti. V březnu 1989 byl pomník poškozen a v roce 1990 byl opětovně postaven  pomník nový.
 
 
 
                                                                                                                           
 
 
 
 
                                                                        Sokolovna  
 
Už od počátku vzniku své tělocvičné jednoty Sokol si její členové plánovali vybudování důstojného stánku pro svoji sportovní a kulturní činnost.
V roce 1920 koupil TJ Sokol uprostřed obce vedle budovy radnice arcivévodskou myslivnu, její velkou zahradu si sokolové upravili na rozsáhlé cvičiště. Teprve v roce 1923 byl položen základní  kámen na stavbu budovy sokolovny. Z přízemního domu byla z větší části budova tělocvičny s vedlejšími místnostmi. Stavbu projektoval stavitel V. Kadlec  a jednota stavěla ve vlastní režii. Náklad na zbudování sokolovny a adaptaci staré části budovy činil 120 000 korun. V září 1924 byla sokolovna jako jedna z prvních v okolí slavnostně otevřena.V sokolovně 30.srpna 1925 zahájilo činnost kino „Hvězda“a poprvé v hustopečském okresu kino uvedlo zvukový film. Od roku 1932 v jednom z menších sálu pravidelně účinkovalo v okolí známé, loutkové divadlo.V hlavním sále se scházeli a hráli divadelní ochotníci.
Po roce 1948 byla budova dána do užívání TJ Jiskra. V roce 1990 byla vrácena zpět do obnovené TJ Sokol, ta ji užívá pro své sportovní a kulturní akce dodnes.
 
                         
   
 
  
 
 
 
                                                                     
TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek